Individuální zpěv lindušky úhorní
Zpět pěvců je důležitým komunikačním nástrojem, nese informaci pro jiné ptáky, i pro druhé jedince stejného druhu. Zpěv je studován z mnoha pohledů, jedno ze zajímavých témat je studium kulturní evoluce, protože mladí ptáci se zpěv učí. Učí se od rodičů i sousedů, což vede k rozdílům v charakteristikách zpěvu mezi jednotlivými populacemi stejného druhu. Tak jako existují nářečí lidí v různých regionech, existují nářečí ve zpěvu ptáků. Variabilita zpěvu napříč populacemi může být ovlivněna geografickou izolací, obdobím učení a životními strategiemi, jako je migrační chování.
V mezinárodní studii byla zkoumána geografická variace zpěvu u dvou příbuzných druhů lindušek z čeledi konipasovitých. Jedna ze studijních populací se nacházela v České republice, v prostředí hnědouhelných lomů Mostecka, kde se vyskytuje vzácná populace lindušky úhorní (Anthus campestris). Linduškám se zde dlouhodobě věnuje náš kolega Václav Beran. Zpěv lindušky úhorní z Mosteckých lomů byl porovnáván se zpěvem lindušek žijících ve Španělsku, Itálii a Řecku. Druhým studovaným druhem je linduška kanárská (Anthus berthelotii), což je endemický druh Kanárských ostrovů a Madeiry. Zpět obou lindušek je poměrně jednoduchý, přesto tato studie zjistila, že samci obou druhů mají individuálně jedinečný repertoár. Odlišnosti byly mezi ptáky z různých populací, ale také v rámci jedné populace, což v podstatě neumožňuje zjistit původ jednotlivých samců.