Myšivka horská

Popis

Myšivka horská je drobný hlodavec příbuzný tarbíkům. Horní ret není rozštěpen jako u myšovitých. A v tlamě mají před přední stoličkou navíc jeden zakrnělý zub.

Vzhledem ale vypadá jako drobná myš či myšice. Srst je tmavě okrová, na břiše šedivá. Myšivka má na hřbetě nápadný úzký černý pruh, který se táhne od čela až po ocas. Ocas myšivky je oproti myším i myšicím velmi dlouhý, až 1,5 délky těla. Ocas je tzv. chápavý – při pohybu vegetací se stáčí okolo tenkých větviček, stonků či stébel a pomáhá tak myšivce udržet se a šplhat ve vysoké vegetaci.

Myšivka je velmi drobounký hlodavec. Délka těla dosahuje 5 až 7 cm, ocas 7 až 11 cm. Váží jen 5 až 13 gramů. Lehce se vám vejde do dlaně a váží jako dvě kostky cukru.

Rod Sicista

Myšivky, rod Sicista, jsou malí skákaví hlodavci, které se podobají myším s dlouhým chápavým ocasem a silnými zadními nohami. Rod Sicista patří mezi tarbíkovité hlodavce (Dipodidae). Jejich domovem jsou lesy a stepi Eurasie. Rozlišováno je až 19 druhů myšivek, přičemž v Česko republice se vyskytuje jeden druh - myšivka horská, Sicista betulina (Pallas, 1779).

Rozlišení myšivky a myšice

V některých oblastech se výskyt myšivky horské překrývá s myšicí temnopásou, která má také výrazný černý pruh na zádech. Na první pohled či pro nezkušené pozorovatele se tak mohou tyto dva druhy plést, zejména myšivka s mláďaty myšice. Myšice temnopásá je mnohem větší, tělo dosahuje délky 7 až 12 cm (ale právě pozor na nedorostlá mláďata). Myšice má také dlouhý ocas, ale je kratší než její tělo (u myšivky je výrazně delší než tělo). Uši myšice jsou více prominentnější. Liší se také trochu barvou srsti: svrchní stranu těla mívá myšice rezavohnědou až žlutohnědou, břicho bílé, přechod mezi tmavou a bílou srstí je poměrně ostrý. Nohy myšice jsou tmavší, u myšivky jsou růžové.

Ač se areál rozšíření obou druhů překrývá, myšivka horská a myšice temnopásá se u nás nevyskytují na stejných lokalitách, prostředí tak také napoví, o který druh se jedná. Myšivka horská se ve střední Evropě vyskytuje jen ve vyšších polohách (nad 450 m.n.m.). Myšice temnopásá se vyskytuje převážně v nížinách do 300 m.n.m., ve vyšších polohách spíše výjimečně.

Myšivka horská

Prostředí

Myšivka horská je ve střední Evropě reliktem z doby ledové, vyskytuje se tedy v chladnějších horských polohách. Žije na vlhčích, podmáčených až mokřadních lokalitách, tedy na vlhkých podmáčených horských loukách, břehy potoků, v mokřadních porostech tužebníku, rašeliništích, vrchovištích, mladých či prosvětlených podmáčených horských lesích s bohatým bylinným patrem. Často se zdržují při okrajích lesa. Důležitá je vysoká bylinná vegetace, ve které myšivka šplhá a hledá potravu. Z tohoto pohledu jsou problematické často či brzo sečené louky.

Typické prostředí myšivky horské: vlhké horské louky a mokřadní porosty vysoké bylinné vegetace

Typické prostředí myšivky horské: prosvětlené horské lesy s dobře vyvinutým bylinným patrem

Způsob života

Myšivka je aktivní především v noci, ale lze ji spatřit i přes den. Zdržuje se na zemi a ve vysoké vegetaci, po které dokáže velmi dobře šplhat a velmi dobře skáče. Pro odpočinek si staví hnízdo ze suché vegetace pod kameny, mezi kořeny stromů, v dutinách pařezů či ztrouchnivělého ležícího dřeva. Mláďata mívá pouze jednou ročně, péče o mláďata probíhá v období květen až srpen, kojená jsou 4 až 5 týdnů. Ve vrhu je 2 až 6 mláďat. Od října do května přečkává zimu ve stavu pravé hibernace, pro toto období má akumulované tukové zásoby. Hibernaci přečkává stočená v klubíčku na suchém místě v hnízdě pod zemí.

Myšivka horská velmi dobře šplhá po bylinách s pomocí pětiprstých končetin a chápavého ocasu

Potrava

Myšivka je všežravec, převažuje bylinná strava. Myšivka se živí pupeny, výhonky, travními semeny, bobulemi. Z živočišné složky je to drobný hmyz, žížaly, plže, které nachází například pod volnou kůrou.

Plody keřů, například maliníku jsou potravou myšivky horské

Rozšíření

Areál výskytu zasahuje od Sibiře po střední Evropu, vyskytuje se i ve Skandinávii. Ve střední Evropě se myšivka horská více vyskytovala v době ledové, s postupným oteplováním se areál výskytu posouval směrem na sever a izolované populace zůstaly v některých pohořích. Západní okraj v Evropě v současnosti tvoří Karpatský oblouk a pak dále na západ se ještě nachází izolované populace v Jeseníkách, na Šumavě, v Alpách a v Dánsku.

Výskyt v ČR

V České republice se myšivka horská vyskytuje pouze v horách, zhruba od nadmořské výšky 450 m.n.m.. Výskyt byl zjištěn ve třech oblastech:

Hrubý Jeseník, Hanušovická vrchovina, Rychlebské hory, Zlatohorská vrchovina
Slezské Beskydy, Jablunkovská vrchovina, Moravskoslezské Beskydy, Vsetínské vrchy, Javorníky
jihovýchodní část Šumavy s podhůřím, včetně Blanského lesa a Novohradské hory

Výskyt v Rakousku

V Rakousku se myšivka horská vyskytuje pouze ve vyšších polohách v izolovaných oblastech: v oblasti Mühlviertel podél česko-rakouské hranice od Šumavy po Freiwald a v centrálních Alpách.

Statut a ochrana

Podle zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a související vyhlášky č. 395/1992 Sb. je myšivka horská zvláště chráněný živočich v kategorii silně ohrožený. V Evropské unii je chráněna směrnicí č. 92/43/EEC o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, je uveden v příloze IV.

Projekty

Realizované projekty zaměřené na myšivku horskou zde.

Stránka připravená v rámci projektu „Za myškou z doby ledové“