intranet
cz en

Sysel obecný

obrázek - sysel obecný (autor: Jan Matějů)

Sysel obecný (Spermophilus citellus) patří mezi hlodavce z čeledi veverkovitých (Sciuridae) a je jediným naším zástupcem tzv. zemních veverek, kam kromě něj patří například řada severoamerických syslů, ale i populární psouni nebo svišti. Zemní veverky jsou zvířata s denní aktivitou, která se orientují především zrakem, a proto je možné často pozorovat jak sysli „panáčkují“ a ostražitě se rozhlížejí po okolí. Aby byla jejich strategie účinná a včas zpozorovali případné nebezpečí, potřebují pro svůj život přehledné plochy s nízkou vegetací. Těmi byla v dřívějších dobách stepi, později pastviny, udržované meze a náspy cest a v současné době třeba sportovní letiště a golfová hřiště. Poněkud netypicky se sysli vyskytují také ve vinicích, sadech a záhumencích, ale vlastně i v tomto prostředí vyhledávají udržované travnaté plochy.

Sysli žijí v koloniích, které mohou ve vhodném rozlehlém prostředí čítat několik set až tisíc jedinců. Každý dospělý jedinec v kolonii má vlastní teritorium, v jehož středu se nachází nora obvykle s jedním šikmým vstupem, obytnou komorou a více východy, ústícími kolmo k povrchu půdy. Kromě této hlavní nory může mít v okolí vybudováno ještě několik tzv. únikových nor, kam se ukrývá, je-li vyrušen. Sysli se živí zejména rostlinami a semeny, ale nepohrdnou ani hmyzem nebo dokonce drobnými obratlovci. V lidské blízkosti si často zvyknou i na přikrmování různými pochutinami. V případě potřeby si sysli přenáší potravu v lícních torbách – odtud asi výraz „syslit“.

Sysli tráví čas od pozdního léta či časného podzimu do jara ve stavu hibernace neboli zimního spánku. V tomto období se jim výrazně zpomalují životní funkce (dýchání, krevní oběh) a jejich tělesná teplota může klesnout až k 0,2°C. Pro období zimního spánku si sysli nevytvářejí zásoby potravy v noře, jak se dříve hojně tradovalo, ale využívají jako zásobu energie svůj podkožní tuk, který může těsně před zahájením hibernace tvořit až třetinu celkové hmotnosti zvířete. Probuzení ze zimního spánku nastává, když se půda prohřeje na 6 až 8°C a záhy poté začíná období páření. Samice rodí po 25-28 dnech březosti 1 až 11, nejčastěji 5 až 6, slepých a holých mláďat. Ta velmi rychle rostou a po dosažení 4. týdne věku již začínají opouštět mateřskou noru a pohybovat se po kolonii. Postupně se osamostatňují a obvykle se usazují ve vzdálenosti několika set metrů od mateřské nory. Pohlavně dospělá jsou mláďata až v dalším roce, tedy pokud úspěšně přečkají první zimu.

Sysel obecný žije v jihovýchodní a střední Evropě a Česká republika je nejzápadnější a nejsevernější výspou jeho rozšíření. Do střední Evropy se sysel obecný pravděpodobně rozšířil z Balkánu spolu s rozsáhlým odlesňováním a rozvojem zemědělství. Na západ Čech se dostal zřejmě až v době před 500-300 lety po rozsáhlém kácení pohraničních lesů. V padesátých letech minulého století byl sysel na našem území značně rozšířen a zároveň huben jako zemědělský škůdce. Od sedmdesátých let se jeho výskyt drasticky snížil a to nejen v Čechách, ale i ve zbytku střední Evropy. V současné době se na území České republiky vyskytuje na 34 lokalitách. Sysel obecný je zákonem chráněným kriticky ohroženým druhem nejen české, ale i evropské fauny. Od roku 2008 jsou opatření na ochranu sysla obecného v České republice koordinována v rámci tzv. záchranného programu a podobný program byl před několika lety připraven i pro celoevropskou úroveň.