intranet
cz en

Další rozhovor s Terezou - tentokrát o vlcích a medvědech

obrázek
V pořadu Planetárium Českého rozhlasu Sever proběhl 21.6.2014 rozhovor s Terezou Minárikovou tentokrát o vlcích a medvědech v České republice.

Pořad je možné poslechnout si v Archivu Českého rozhlasu zde.

Textový přepis rozhovoru:

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka: Před týdnem jsme si v našem magazínu poprvé povídali o velkých šelmách, které se po mnoha desetiletích opět začaly vracet do naší přírody.

Frederik VELINSKÝ, moderátor: Pozornost jsme věnovali hlavně rysům ostrovidům, kterých je u nás asi nejvíce. Dnes upřeme svou pozornost na vlky a medvědy. Ti na rozdíl od rysů vzbuzují v lidech jisté obavy.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka: Pokusíme se vás přesvědčit, že tyto obavy nejsou tak úplně na místě.

Frederik VELINSKÝ, moderátor: Krásný poslech vám i nadále přejí Frederik Velinský.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka: A Veronika Kindlová.

Frederik VELINSKÝ, moderátor: Poslední vlk staré éry byl v Čechách zastřelen 2. prosince 1874 nedaleko šumavských Černých Lad v okrese Prachatice.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka: Dodnes ho připomíná pomníček, ke kterému vás zavede turistická stezka. Osamělí vlci na Šumavu pronikali i dál, ale žádná stálá populace už tam nevznikla.

Frederik VELINSKÝ, moderátor: Poslední moravský vlk padl v roce 1914 v beskydském Bukovci. V pozdější době, především ve válečných letech se prý vlci v Beskydech stále nárazově vyskytovali, ale oficiální zprávy o tom zřejmě neexistují.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka: Můžeme tedy s jistou rezervou tvrdit, že je to letos právě 100 let, kdy vlci z naší přírody zmizeli docela.

Frederik VELINSKÝ, moderátor: Jak mi řekla zooložka Tereza Mináriková ze společnosti ALKA Wildlife, objevili se až po 80 letech. Přišli k nám ze Slovenska.

Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, společnost ALKA Wildlife: V Beskydech se začali objevovat někdy v druhé polovině 90. let a je to právě z toho důvodu, že ta slovenská vlčí populace začala postupně růst, ale neměli bychom teď říkat slovenská, měli bychom říkat správně karpatská populace, takže se vlci začali objevovat i v Beskydech. V současné době to je jedna, dvě vlčí smečky, takže třeba maximálně 10 zvířat, které se ještě pohybují přes hranici, takže to jsou vlastně česko-slovenští nebo někdy i česko-slovensko-polští vlci. Nově k nám přicházejí vlci ze sasko-polské Lužice, kde je teďka oblast trvalého osídlení vlků, kde je zhruba 17 smeček a vlčích párů. A protože té vlčí populaci na tom německo-polském pomezí se daří, tak postupně k nám přicházejí migranti. Jsou zprávy z Krkonoš, z Krušných hor, nově fotopast zachytila vlka i v Ralsku teďka v březnu. Takže je vidět, že ta zvířata se postupně šíří. Máme zprávy třeba i od bavorských kolegů, že se vlci šíří vlastně podél naší západní hranice. Jsou i první zprávy ze Šumavy.

Frederik VELINSKÝ, moderátor: No, ale zpočátku ten vlk u nás nebyl vítán s žádným velkým nadšením. Proč má vůbec tak špatnou pověst?

Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, společnost ALKA Wildlife: To se taky říká. Pro jeden náš projekt jsem dávala dohromady i literaturu, co se vlastně ví o útocích vlků na lidi. Abych řekla pravdu, třeba z Čech, ze Slovenska, nebo když tak řeknu ze zemí koruny české, vůbec neexistuje žádný prokázaný případ útoku vlka na člověka. A když jsem četla jednu celosvětovou studii, tak skutečně ověřených případů těchto útoků na celém světě jsou prostě možná, já nevím, dvě desítky. Je to opravdu málo, málo případů a vždycky to byly situace, které byly nějakým způsobem mimořádné. Že třeba ten vlk byl nemocný nebo zraněný, dostal se třeba do nějaké situace, ze které nešlo uniknout. Byly to opravdu atypické podmínky. Takže myslím si, že to je trochu mýtus, že vlci prostě v tuhých zimách budou běhat tady po lese a útočit na naše děti. To si myslím, že ne. Myslím si, že přirozeně je to plaché zvíře a není se čeho bát, opravdu ne.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka: Jak jsme od Terezy Minárikové slyšeli, vlci útočí na člověka jen v opravdu výjimečných případech, ať už si pod vlivem pohádky o červené Karkulce myslíte cokoliv.

Frederik VELINSKÝ, moderátor: Nejsou to také žádné krvelačné bestie, které dávají výslovně přednost třeba domácím ovcím před srnčí nebo jelení zvěří. Je ale pravda, že když mají příležitost, ovcí pochopitelně nepohrdnou.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka: Mimochodem právě chovatelé ovcí byli z návratu vlků do naší přírody nadšeni ani nejméně.

Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, společnost ALKA Wildlife: Vlci loví ve smečkách, což jim umožňuje takzvaný koordinovaný lov. Znamená to, že taková smečka vlků uloví i kořist mnohem větší, než by jeden ten vlk zvládl sám. Loví větší kopytníky. U nás uloví třeba srnu nebo jelena, ale jsou schopni ulovit i třeba tak velké zvíře, jako je los. Ta vlčí smečka se vlastně skládá z takzvaného alfa páru, což je matka a otec a ze štěňat za poslední 2 roky, které ta matka s tím otcem měli. A ten důvod, proč loví všichni společně, je proto právě, že jsou efektivnější, jsou schopní toho ulovit víc a jsou schopní se uživit. Ta matka s otcem by pravděpodobně bez pomoci těch starších štěňat nebyli vlastně schopni ty menší štěňata uživit. Takže to je ten důvod. A je pravda, že vlci samozřejmě útočí na ovce, zejména pokud ty ovce jsou nějakým způsobem nehlídané. Nikdo se o ně nestará, tak je pravda, že je to pro vlka velmi snadná kořist, protože je to vlastně domestikované zvíře, které nemá moc vyvinuté instinkty, nebrání se. Ale třeba zkušenost z Beskyd ukazuje, že v případě použití elektrických ohradníků nebo dobrých ovčáckých psů se ta pravděpodobnost toho ulovení té ovce tím vlkem velmi snižuje. Dá se těmto věcem technicky předejít. Není to problém. A krom toho bych teda ještě chtěla říct, že vlk je zvláště chráněný druh, za který stát hradí škody, které způsobí. Takže když u nás vlk někomu strhne ovci, tak ten člověk má nárok na náhradu škody.

Frederik VELINSKÝ, moderátor: Kolik mláďat mívá vlk do roka a jak velký areál obývá ta smečka jedna?

Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, společnost ALKA Wildlife: Ono se to hodně liší. Může mít až přes 10 mláďat, ale většinou jich má míň 3 až 7. To hodně záleží právě na tom, v jaké kondici ten alfa pár je, jestli mají dostatek potravy, jak se daří vlastně té vlčí smečce. Co se toho areálu týče, tak pokud vím, vlčí smečka obývá území až třeba kolem 200 kilometrů čtverečních, taky docela velké území. A je nutno dodat, že tedy vlci jsou schopní skutečně překonat velké vzdálenosti i nějakou otevřenou kulturní zemědělskou krajinou. Nejsou to zvířata, která vysloveně žijí jenom v nějakých odlehlých oblastech, v divočině. Ví se například z Polska, kde vlky sledovali telemetricky, že během třeba dvou tří měsíců, skutečně byli schopni překonat několikasetkilometrovou vzdálenost. Takže ty jejich migrační schopnosti jsou velké.

Frederik VELINSKÝ, moderátor: Vlka, který na jaře navštívil bývalý vojenský prostor Ralsko, vyfotografoval nastražený fotoaparát. To je poslední dobou mezi zoology a ochranáři oblíbený způsob, jak zjistit, jaká zvířata se v dané oblasti vyskytují, aniž by na ně sami museli číhat.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka: Přístroje jsou nařízené tak, že automaticky spustí, pokud se v jejich zorném poli objeví pohybující se objekt a pořídí jeho fotografii nebo krátké video. Odborníkům tak stačí přístroje jen tu a tam zkontrolovat.

Frederik VELINSKÝ, moderátor: Dá se přítomnost vlků nějakým způsobem odhalit i bez fotopasti? Podle zooložky Terezy Minárikové rozhodně ano.

Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, společnost ALKA Wildlife: Určitě, dá se najít třeba vlčí kořist, i když samozřejmě je vždycky velmi těžké stoprocentně prokázat, že to je kořist vlka, protože například třeba i ty ovce můžou bejt stržený divokými psy a vzhledem k tomu, že pes vlastně pochází z vlka, tak ty znaky té predace mohou být opravdu velmi podobné. Ale dobrý nález je třeba, nevím, vlčí stopa nebo vlčí trus, pokud je potvrzen DNA analýzou, tak je to jakoby stoprocentní. Ono je to trochu ošidné v tom, že dokonce ani pozorování vlka na vlastní oči nemusí být úplně stoprocentní, protože v minulosti se třeba i v Čechách křížili vlci s vlčáky. Myslím, že vznikla rasa, která se jmenovala československý vlčák nebo tak nějak. Někteří ty psi vypadali skutečně fyzicky jako vlci, do dneška se chovají. Takže pokud uvidíte ve volné přírodě něco, co vypadá jako vlk, tak je opravdu potřeba si to dobře prohlídnout a trošku se i zamyslet nad tím, kde vlastně jsem a co vidím. Vlk je ekologicky flexibilní, takže dokáže samozřejmě žít v úplně opuštěných oblastech, skutečně v té opravdové divočině, ale docela dobře využívá i nějaké bezlesí i krajinu obývanou člověkem. Nemá prostě s tím problém. V tom se hodně liší od toho rysa, který je skutečně vázán na takové klidnější tišší oblasti, nerušené člověkem, tak vlk tady s tím problém nemá.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka: Vlky, kteří se v několika posledních desetiletích objevili na našem území, nemůžeme označit vyloženě za naše.

Frederik VELINSKÝ, moderátor: Jedná se o přeběhlíky z Karpat nebo saské Lužice. Je ale dost pravděpodobné, že se v příštích letech nějakých domácích smeček dočkáme.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka: Prostor se pro ně najde. Vlky však v naší krajině čekají nepříjemné překážky.

Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, společnost ALKA Wildlife: Právě tím, jak se vlk pohybuje i tou kulturní krajinou, tak je pro něj, stejně jako pro rysa, a musím dodat, stejně jako pro medvěda a další živočichy, problémem překonávání silnic a dálnic. Ač se to prostě nezdá na to, kolik je u nás málo vlků, tak už prostě byla nalezena vlčice přejetá na silnici, myslím u Valašského Meziříčí. I přesto, že je tam velmi málo vlků, tak je to prostě pro ně závažná bariéra, stejně tak jako pro člověka je nebezpečné překonávat frekventovanou silnici, notabene v noci. Tak pro ty zvířata je to taky tak. Je to vznikající problém, který bude do budoucna asi ještě větší.

Frederik VELINSKÝ, moderátor: Kromě rysů a vlků se na našem území objevují také medvědi. A to je trochu jiný kalibr. Medvěd hnědý, pokud by chtěl, dokázal by člověka opravdu nepěkně pocuchat.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka: Medvěd je ovšem trochu jiná šelma než rys, anebo vlk. Sice také dovede lovit, ale většinou se spokojí s daleko mírumilovnějším způsobem získávání potravy. Říká zooložka Tereza Mináriková.

Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, společnost ALKA Wildlife: Medvěd je všežravec a v jeho potravě většinou převládá ta rostlinná složka. Takže skutečně když se dělaly nějaké analýzy trusu, tak se našlo v jeho potravě všechno od větviček smrku a jedle přes borůvky, maliny, různé druhy včel, vos, brouky, zajíci nebo i králíci. Samozřejmě i jelení a srnčí zvěř, kterou je schopen ulovit, je-li zapotřebí. Ale medvěd je i mrchožrout, takže to, že se něco najde v jeho potravě, neznamená vždycky, že to ulovil. Známe, že medvědi rádi a hodně loví ryby, klidně i ptáky. Takže skutečně je to typický všežravec a většinu jeho potravy spíš tvoří ta rostlinná složka.

Frederik VELINSKÝ, moderátor: Dlouhou dobu platilo, že poslední medvěd byl na území dnešní České republiky zastřelen v roce 1885. Bylo to jak jinak v Beskydech.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka: Právě v tamních lesích se také po dlouhé pauze trvající déle než století, začali před časem medvědi znovu objevovat. Mnoho jich ale není.

Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, společnost ALKA Wildlife: Dlouhodobě se tam vyskytuje jedno, maximálně 5 zvířat. To v případě, že tam je třeba medvědice, která má 3 medvíďata a ještě pak je tam třeba samec, tak je to teda těch 5 zvířat, ale většinou je to jenom tak jedno zvíře. U nás vlastně se ten medvěd vyskytuje pouze v Beskydech, protože tam je okraj té karpatské populace. Takže vlastně slovenští medvědi zavítají i do Čech, ale pak se třeba vrátí zase zpátky na Slovensko. Takže nedá se mluvit o nějaké naší samostatné medvědí populaci. Je to opravdu jenom okraj toho výskytu. A hodně záleží na tom, jak se bude slovenským medvědům dařit, podle toho my ho tady budeme, anebo nebudeme mít.

Frederik VELINSKÝ, moderátor: Na rozdíl od vlků se asi jedná spíš o samotářská zvířata, která budou mít asi poměrně veliké teritorium.

Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, společnost ALKA Wildlife: Obývá teritoria třeba v řádu stovek kilometrů čtverečních. Řekla bych možná kolem 200 kilometrů čtverečních. Medvědi žijí většinu života sami, ale samozřejmě samci a samice se potkávají v období páření. Ale poté tedy ten samec žije sám. Ta samice zhruba 2 až 3 roky vychovává ty svoje medvíďata. Takže ta rodičovská péče je u nich opravdu velmi dlouhá a v době tedy výchovy těch mláďat se pak už se samcem nepáří. Což vede tedy k zajímavému jevu, který se u medvědů vyskytuje někdy, takzvaná infanticida, kdy vlastně medvěd, který ve svém okrsku potká medvědici s medvíďaty, která nejsou jeho, tak je může zabít, aby se ta medvědice právě dostala do říje a on se s ní mohl pářit. Je to poměrně vzácný jev, ale je to tedy velmi zajímavá věc. Co je u medvědů ještě také zajímavé, je, že vlastně medvědice, která se někdy tedy na jaře spáří s tím medvědem, má potom delší dobu období takzvané utajené březosti, kdy vlastně ten zárodek se u ní nevyvíjí a až na podzim vlastně začne to těhotenství pokračovat, ten zárodek se vyvíjí a ona porodí ta medvíďata v průběhu zimního spánku. A ještě v průběhu vlastně toho zimního spánku je kojí, až teprv na jaře vlastně začnou být aktivní, ona s nimi jde ven, začne hledat potravu a stará se o ně.

Frederik VELINSKÝ, moderátor: Na medvědí brlohy ve vhodné díře nebo dutině třeba pod převisem je podle zooložky Terezy Minárikové možné narazit hned na několika místech i v Beskydech. Kde přesně?

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka: To je informace, která se drží v tajnosti, aby medvědy nerušili turisté a neohrožovali pytláci. Bohužel i dnes jsou mezi námi tací, kdo touží po medvědí trofeji.

Frederik VELINSKÝ, moderátor: A co dělat, když na medvěda ve volné přírodě narazíte? Je to mohutné zvíře a jen tak asi neuteče.

Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, společnost ALKA Wildlife: Medvěd na rozdíl od rysa, řekla bych i vlka, je člověku skutečně nebezpečný. To setkání s medvědem nemusí vždycky dopadnout dobře. Obecně v oblastech, kde se vyskytují medvědi, je hodně důležité neskladovat potraviny na nějakých místech, kde je můžou vycítit, protože je to samozřejmě přitahuje. Je třeba důležité, pokud je tam nějaká turistická infrastruktura, tak v okolí třeba těch odpočívadel nebo turistických chat, zabezpečit odpadkové koše nebo kontejnery. Existují i speciální kontejnery, do kterých se vlastně medvědi nedostanou, protože je klíčové, aby se medvědi nenaučili chodit právě do okolí lidských obydlí a vybírat ty odpadky, protože takovýhle medvídě potom ztratí vlastně tu přirozenou bázlivost vůči člověku a tím můžou být lidem nebezpeční. Medvěd, který nějakým způsobem žije v divoké přírodě, s člověkem se setká málokdy, se chová jako ostatní šelmy. Je to plaché zvíře, a pokud člověka vycítí, tak si dá pozor, aby se mu skutečně vyhnul. A pokud se tedy setkáme s takovýmhle medvědem, tak jde o to hlavně zachovat klid, nevyvolávat s ním třeba nějaký přímý oční kontakt, protože to je nějaký znak výhrůžky, nepanikařit, nekřičet, ale skutečně spíš zachovat klid a zkusit teda třeba pomalu odejít od toho medvěda. Přirozeně divoký medvěd by se prostě o vás neměl zajímat a normálně by měl odejít pryč. Ale existují samozřejmě případy těch medvědů, kteří se naučili chodit na ty odpadky do těch chat a ty jsou skutečně nebezpeční a bohužel v některých situacích asi i v minulosti nebyla jiná možnost, než třeba nakonec i takové medvědy zastřelit. Je to třeba známý případ medvěda Bruna, kdy vlastně po letech, kdy byl medvěd v Německu vyhuben, se objevil poprvé v Bavorsku medvěd zvaný Bruno a přestože teda všichni ochránci přírody měli velkou radost, tak se ukázalo, že ten medvěd prostě vyhledává lidská obydlí, je schopen někomu přijít do kuchyně, přijít do ledničky a ukázalo se, že to je mládě medvědice ze severní Itálie, která už tam právě tady tím působila problémy, navštěvovala lidská obydlí a nakonec si myslím, že ji museli právě zastřelit z důvodu toho, že byla nebezpečná lidem a ona to naučila ty svoje medvíďata. Takže Bruno jakožto vlastně ten její syn měl to chování od ní prostě naučené, nepřišlo mu na tom nic zvláštního. Takže nakonec vlastně i v Německu musel být ten medvěd zastřelen. Což samozřejmě těm ochráncům přírody bylo velmi líto, když konečně se ta velká šelma vrátila. Ale já si myslím, že tohle to je prostě rozumný přístup. Je prostě potřeba se naučit, že tohle je problém, který může vzniknout, je potřeba mu předcházet a podle mého názoru to není zas tak těžké prostě třeba ty odpadkové koše a kontejnery zabezpečit, aby i lidé byli bezpeční. Pokud se to ty medvědi nenaučí, tak přirozeně v normálních podmínkách člověku nebezpeční nejsou.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka: V Beskydech se zatím žádní medvědí odpadkoví specialisté nevyskytli. Na Slovensku už s nimi problémy mají, zejména v okolí některých turistických středisek.

Frederik VELINSKÝ, moderátor: Jak už jsme si řekli, rysové a vlci se v naší krajině volně šíří a nejspíš to tak bude i v budoucnu. Ale co medvědi?

Tereza MINÁRIKOVÁ, zooložka, společnost ALKA Wildlife: Já to moc nevidím, protože jak jsem říkala, v minulosti třeba v Beskydech někdy bylo i 5 medvědů, teďka je to, že občas tam přes zimu není vlastně žádný medvědí nález, občas je tam jeden medvěd. Hodně to záleží na stavu té slovenské populace. Pokud by nějak výrazně narostla, tak lze předpokládat, že i u nás třeba v těch Beskydech se objeví vícero medvědů a že se třeba budou šířit i do nějakých dalších oblastí. Ale zatím to tak nevypadá.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka: Konstatuje na závěr svého vlčího a medvědího povídání zooložka Tereza Mináriková ze společnosti ALKA Wildlife. Pokud bychom i my měli vyslovit nějaké resumé, asi by znělo takto:

Frederik VELINSKÝ, moderátor: Velké šelmy se do naší přírody sice vrátily, ale rozhodně jich není tolik a nejsou pro člověka tak nebezpečné, abychom se jich měli bát. Tomu, kdo v přírodě dodržuje určitá elementární pravidla, se rysové, vlci i medvědi vyhnou obloukem.

Veronika KINDLOVÁ, moderátorka: Nejspíš je přitom ani neuvidíte.

zpět